Vohledně Trutnova

No nebudu smolit nic moc objevnýho. Stejnak je to už zas dávno a zajímavý jak včerejší ekonomická příloha. Každopádně v rámci svých 'prázdnin', tedy asi deseti dnů dovolený, které se mi podařilo za celé léto vybrat, jsem vybral i jednu akci kulturní a společenskou. Trutnovský festival mi připadal jako jedna z mála masových akcí, které jsou jakž takž v pohodě a dají se přežít, ba i užít, i v kůži přeučeného introverta a maskovaného latentního sociofoba. Stačí pár promile a semtam zahrabat hlavu někam do hlíny stranou od lidí. Navrch tradiční mohutná Špuntí účast skýtá výhody levnějších lístků a tradičně efektivního servisu jejich získání skrzevá principála Prochora.

A tak jsem si vydyndal notně prodloužený víkend, sbalil saky paky, ještě nevyčichlé z vodních pachů, táboráků a uheráků, a bez přílišných obav a očekávání se v pátek vydal na cestu. Deklarovaný cíl byl přežít a pokud možno zažít a zapamatovat si aspoň tři kapely, z poměrně obšírného seznamu těch, které jsem chtěl shlédnout (sslyšnout??). Na každý den jednu. Vidíte, prosím, že jsem tvor s očekáváními věru skrovnými. Nu a mohu vám, ve vší té skromnosti oznámit, že cíle bylo dosaženo!!

Nebudu popisovat ty dny, nemám se nějak čeho chytit. Jen bych zarmouceně dodal, že už opravdu nejsem z nejmladšch a můj těžce zkoušený žaludek už holt není na kelímkový gambáče dimenzován. Byl jsem tudíž nucen experimentovat s téměř s každým alkoholickým nápojem, který místní areál poskytoval. Tak po původní zabetonovaném Becheru přišla na řadu medovina, pak chvíle pokusů s Kozlem, který se nějak dokázal protáhnout mezi ostnatými dráty 'chránícími' nás ve jménu Gambrinusu (eurohnusu) před účinky vnějšího alkoholu, pak mi kolegyně Euchenie dala okusiti burčáku v jehož znamení se nesl celý další den, naštěstí poslední, neboť pak už jsem měl tendence blít i po doušku čerstvého vzduchu.

Každopádně zvládl jsem si mezi tím vším nesmírným utrpením užít Mňágu, Visáče (nejvíc! ty za to opravdu stále stojej), Vášu se Syčákama, obligátního Záviše, těžkoandrgrand Hever a Vazelína - se kterými si závěrečnou parodickou internacionálu zabubnoval občan Havel, do deště rohlíků metaných mezi punk-proletáře vystoupil pan Schwarzenberg, pak ovšem vedle mě stojícímu Chadovi přistála na hlavě roztržená peřina a celý prostor se stal poněkud nedýchatelným, neprůhledných a ne-cokoliv, takže zbytek vystoupení jsem nezaznamenal - dále stojí za zmínku - 123 minut, ruská písničkářka Žanna Bičevská, Lenka Vychodilová & Lemura, Jiří Schmitzer, či další pankáči NVÚ. Docela příjemně překvapili též polští pankáči - Leniwiec. Co jsem naopak vidět chtěl určitě, ovšem vinou zákeřné reality prošvihl, byli Zvířata (celá stovka), Cavalera Conspiracy (obojí hrálo po půlnoci, kdy mě pokaždé nesmlouvavě složila únava-nic nepomohl budík, sirky v očích ani neustálý řev okolí) a především Křesťan, kterého citlivě zařadili v neděli asi na desátou, což by mi až tak nevadilo, kdyby mě zrovna v tu dobu nepostihl akutní záchvat nenávisti k lidem kombinovaný s kolapsem žaludku, nálady, termoregulace a vůbec všeho, pročež jsem uprchl do města do poloprázdného nonstopu. No prej hráli skvěle, kua.

Předposlední odstaveček chtěl bych věnovat spoluosazenstvu festivalu. No na to, že to byli lidi a bylo jich vela, mě nijak zvlášť nesrali, s čestnou výjimkou takzvaných 'hovnařů', neboli lidí, kterým připadl jako neuvěřitelně vtipný nápad hulákat celé noci, po celém stanovém městečku své úžasné a objevné sdělení: "hovno!". K této činnosti volili zásadně hodiny od 3:00 do 8:00, tedy téměř jediné, ve kterých by se, za jiných okolností dalo spát. Je mi jasné, že takové hovno dokáže mozku opilému a všeobecně důkladně vylízanému, poskytnout zábavu na dlouhé hodiny, mnohým i na celý život. Nevidím ovšem důvod, proč by nám nutně museli s tímto svým intelektovým defektem obtěžovat každou a celou každou noc. Jistě, je-li někdo náhle osvícen slovem, které plně vyjadřuje jak jeho celý život, tak obsah jeho mozku a navrch význam, který přikládá ohledům k ostatním, jistě ho to přivede k nadšenému výkřiku "Heuréka!" jako onehdá vonoho potápěče; ovšem dosáhla opravdu místní průměrná intoxikace takového stupně, že každý činil, s hlavou opět čistou a prázdnou, tento velký objev znova a znova celou noc? Nebylo to spíše neblahé působení davu, který jak už je jeho podstatou vždy akcentuje jen ty nejdebilnější a nejprotivnější aspekty lidské povahy a bez ohledu na průměrnou kvalitu obsažených jedinců, chová se podle toho nejtupějšího jedince? Každopádně po takové zkušenosti mě velmi rozesmějí propagandistické kecy hovořící o nesmírné výlučnosti, kultivovanosti a toleranci Trutnovského návštěvnictva. I když ta tolerance tam byla - kupodivu nebyli žádní mrtví; a zde si zasloužím vyznamenání před nastoupenou jednotkou, protože ten nůž jsem ve stanu měl a tu chuť taktéž...

No nic. Bylo to dobré a bylo toho moc. Děkuji velice kolegům, kteří mi posléze poskytli azyl na chatičce v nedalekém Žacléři, kde jsem dostal příležitost se zvolna a nenásilně zkonsolidovat aspoň do jakž takž použitelného stavu. 'Střízlivák' zůstane zapsán v mém cholesterolem zjizveném srdci...
(No a upřímnou soustrast principálovi, kterému nějaký odporný nenechavý vychcanec čórnul batoh s úplně vším. Opravdu věšet tu hnusnou zlodějskou verbež, věšet, co nima, jsou to jedinci naprosto bezcenní. Hlavně, že nám osmset ochrankářů horlivě chránilo proti tomu, abysme si náhodou neublížili jinde koupeným chlastem... Hnus.)

And that's all folks. Fotky nejsou, neboť fesťáky se fotí blbě a většinou jsem na to stejnak neměl náladu, ani schopnosti.