Plesová sezóna

"Všichni co se dneska sešli na hasičským bálu,
oddali se alkoholu v překročené míře.
Jejich mravy vzdalují se zjevně od normálu,
navzájem si dokazujou jak se chová zvíře."
(část textu písně Hasičskej bál, skupiny Zvlášňý škola)

Plesová sezóna zuří zuřivou zuřivostí. Dokonce i já, netančící nekuřák v nejlepších letech, jsem neodolal a nechal se strhnout vírem událostí. Začalo to celkem nevinně, jak už tak katastrofy začínají. Ticho před louží. Nechal jsem se vytáhnout na malou návštěvu do města neřesti (Nymburk, pro neznalé... taková koncentrace výčepů na počet obyvatel je myslím i na celoevropské úrovni poměrně unikátní). Vcelku i bez záminky, jen tak popít a poplkat. Že tam zase vytvrdnu přes noc jsem očekával, že se však příští den místo doma ocitnu v Ohařích u Kolína na Plese ohařských žen by mě nenapadlo ani v nejzběsilejších snech.

Přes čí podezřelé rodinné i nerodinné svazky jsem se tam dostal nebudu raději rozebírat, nicméně rozhodně jim (svazkům) patří poděkování za pohostinnost a toleranci. K samotné kulturně-vzdělávací (to jsem si zase jednou rozšířil obzory) pak mohu podotknout (a žádám aby bylo zaprotokolováno), že jsem netančil a pokud jsem se cestou na záchod přes parket mírně kroutil, budiž to přičteno zvýšené konzumaci malých panáků, které tam svištěly s hustotou letního pralesního lijáku. Každopádně celá akce se nesla v nejlepším duchu vesnických zábav - živá muzika kvílela (ale ani nebyla nějak nadstandardně špatná), každý všechny znal (kromě mě), rázovití sedláci drbali se starostou o problémech obce (takzvaná zpětná vazba, kterou kupodivu jakékoli větší zastupitelský sbor naprosto postrádá a zcela odmítá jako irrelevantní a zdržující od práce), o tom hejnu malých panáků už jsem se zmiňoval? No a tak dále. Zbytek večera budiž zahalen milosrdnou temnotou...

Celkově mne tento weekend vyplivl do pracovního týdne pomačkaného a nezrekreovaného. To mi ovšem nezabránilo, abych týden poté neinfiltroval ples další, tentokrát více méně městský.

Ples Čajovny je již tradiční nymburská akce, během které nymburská mládež i stářeš předstírá, že se umí bavit i kultivovaně, což se většinou po pár pivech projeví jako nepravda. Pro mne je tato veselice specifická za prvé tím, že je to jedna z mála příležitostí, kdy na sebe dobrovolně navléknu oblek, který jinak považuji za trest uvalený na muže jako vyvážení privilegia čurat vestoje. Za druhé pak také faktem, že ačkoli se jinak taneční performanci víceméně zdařile vyhýbám, na tomto plese se s drtivou pravidelností dříve či později přistihnu an se komíhám na parketu za zvuků nějakého tragického cajdáku. Nevím, čím to je, snažím se s tím bojovat, ale vše marno - jak zazní píšťala neviditelného Krysaře (a že by se v prostorách Dělnického domu v Nymburkce jistě nějaký uživil), vyskočím a křepčím jak kousnutý tarantulí.

Ke konkrétnímu, letošnímu ročníku bych dodal, že kvalita tomboly znatelně utrpěla absencí nějaké opravdu žádoucí ceny - jako třeba popelnice, která jednoznačně dominovala ročníku předchozímu - a také nemilým faktem, že byla zahájena dříve, než jsme se vůbec stačili přesunout ze sběrného a přípravného výčepního zařízení na místo konání. Považuji takovou uspěchanost za nemístnou a příště přijdu najust ještě pozdějc, abyste věděli.

Dále se potom omlouvám všem, které jsem možná v průběhu večera nějak urazil jakoukoli svou akcí, případně neakcí a vyhlašuji odměnu pro toho, kdo mi pomůže zrekonstruovat aspoň část paměti. A příště bez panáků krasavci a krasavkyně!

P.S.: Autopilot, který mě dopravil domů obdržel vyznamenání za mimořádné nasazení za mimořádně nepříznivých podmínek.

P.P.S.: Vlastíte-li někdo nějakou fotodokumentaci, na které se nacházím, ocením, pokud mi o ní povíte a úředně schváleným postupem ji co nejdříve zlikvidujete.

Howk.