Zpráva o stavu některejch ouřadůch českých

Jsem lemro. Potud nic nového. Nicméně povedl se mi, pěkně na Velikonoce (co už, stejně je nesnáším už dlouho), nový úchvatný projev slabomyslnosti a to ten, že couraje rozmarně krásným sobotním odpolednem s jednou nejmenovanou Soňou, uložil jsem z pohodlnosti svou napráskanou portmonku do batožiny, pěkně k novému foťáku, a tento pak potratil, respektive nabídlo k ukradení tak lákavě, že nějaký morálně slabší spoluobčan prostě nemohl odolat.

Nu a tak jsem zas pěkně v pytli anžto jsem přišel naprosto o všechny doklady, ne zcela zanedbatelnou hotovost, zmíněný nelevný foťák a spoustu dalších blbinek a serepetiček včetně mého milého zápisníčku, kde se krom všeodhalujících deníkových záznamů, úryvků téměř geniální (každopádně minimálně nepochopené) poezie i prózy obdobné kvality a všelikých účetních záznamů nacházela též hesla k nejrůznějším webovým službičkám, internetovému bankovnictví atakpodobně. Nu nadšen jsem nebyl a nejsem doteď, ovšem, proč vám tu takto pláču na rameni není proto, že bych hledal úlevu - tu jsem již nalezl ve stáčeném rosé z nedaleké vinárničky, ale proto abych uvedl ohromující informaci z následného znovuzařizování různých karet a dokladů.

Na tuto bohulibou činnost jsem si s krvácejícím srdcem vybral den dovolené a truchlivě předpokládal, že nebude jediným. Nicméně jak se tak na naše úřady a instituce vůbec stále ještě stereotypně nadává, musím říct, že zdaleka největší ztrátou času toho dne představovala část logistická (a to jsem tedy povděčen, že bydlím z Prahe hned za rohem a nikoli někde v Asii). Asi nejzdlouhavější a nejúmornější z celé poztrátní/pokrádežní anabáze bylo hlášení na policii (absolvované tedy už v neděli), kde pan službukonající za boha nemohl pochopit, jaktože si přesně a s jistotou nedovedu vybavit jestli jsem měl batožinu celou dobu s sebou (otázka na dámy - uvědomujete si v každém okamžiku přítomnost své kabelky?), přesně z hlavy uvést model foťáku a další údajíky, které by se tak pěkně vyjímaly v protokolu. Ovšem i tam jsem se nakonec nějak domluvil a byl mi poskytnut základní papír na jehož základě jsem mohl jednat dále (a také mi možná pomůže pokud se v další době ukáže, že jsem v neděli odpoledne na svou občanku zapůjčil větší obnos peněz a drahý sportovní vůz a odfrčel k Neuměltelům).

Záležitost, o které jsem předpokládal, že zabere minimálně den a pravděpodobně pak pár dalších, bylo vyřízení občanky. Ve skutečnosti jsem tam byl hotov asi za půl hodiny, z toho čtvrt hodiny jsem scháněl fotku. Když po mě chtěli něco dalšího, srozumitelně mi vysvětlili co a proč, poradili dokdy bych měl dosehnat co je ještě potřeba (malicherně si tam chci nechat připsat titul - mám pocit, že někdy to může napomoci jednání s jinými oficiály, potřebují tudíž vidět diplom, aby tam nepsali hámotiny), anžto v květnu bude nějaký výpadek systémů, vydali náhradní doklad i s informací, že mi je stejnak dost k prdu, neboť na něm není fotka a novou občanku že mi prý pak pošlou ve dvou, ve třech týdnech. Skásli mě o stovku, což mi nepřišlo nijak tragické.

Další zastávka - Nymburk, VZP. Jakkoli k této instituci nákloností neplanu, komunikace s touto její pobočkou byla vždycky v pohodě. Když jsem chtěl vědět jestli něco dlužím - nakoukli, řekli, dořešili. Když jsem teď přiběhl pro novou kartičku pojištění, nakoukli do pasu, do databáze, vydali náhradní, pošlou novou. Bez zbytečných keců a bez poplatku.

Zpět v Praze. Banka. Úplně první, co jsem ještě v sobotu po zjištění stavu věcí učinil bylo vybílení účtu na absolutní nulu a přeposlání ke spolehlivým přátelům (ještě jednou díky) a samozřejmě změna hesla. Teď mi však připadlo vhodné ještě zablokovat karty a požádat o nové. Stavil jsem se na pobočku nedaleko bydliště, kde mi tedy řekli, že se to musí řešit přes telefon (úsporný provoz mBanky má holt své následky), ale aspoň mě nainstruovali, jak a kde k tomu sehnat heslo a volal jsem z jejich interního telefónu. Nesnáším telefonování a už vůbec nesnáším automatické linky. Ale tato se dala přežít a operátor, na kterého jsem se stejně musel přepojit působil profesionálně (ostatně linka je nahrávaná, takže mu asi nic moc jiného nezbyde). Během minuty hotovo. Stálo mě to, myslím, taky stovku.

Zastavení předposlední - OpenCard (Noční můra každého paranoika. Probůh, vždyť ono se dá sledovat, že mě tam a tam zkontroloval revizor v metru! A že chodím do knihovny!! Má anonymita je v troskách!! :-7). Naklusal jsem do paláce Adria u náměstí Jungmannova. Vzal si číslo, šel rovnou na řadu, sdělil problém, podal pas, zaplatil dvě kila a asi za deset minut odcházel s novou, hotovou kartou i s přehraným celoročním kupónem. Udělalo to na mě celkem dojem musím říct.

Zastavení poslední - asi čtyři odpoledne, doma, nohy na stole a ještě dost času zarelaxovat.

Celkově tedy za obnovení svých občanských statutů vysolím cca sedm kil, včetně fotek a cesty, samotné zařizování mi zabralo půl dne i se třemi hodinami cestování a do tří týdnů bych měl mít všechno pokupě. Myslím, že to rozhodně není zlé. Nikde jsem nenarazil na proslulé české kyselé úřednické ksichty, neochotu, pruzení, nesmysly, zbytečné zdržování ani nic jiného a jsem za to rád. Doufám, že přes veškeré hrůzy, co se kde u nás vyskytují, se zvolna a se skřípěním zubů posunujeme ke kultivovanějšímu způsobu komunikace s institucemi. Dle mého soukromého názoru má za to značnou zásluhu všeobecné rozšíření modernější výpočetní techniky - místo zdlouhavého hrabání v kartotékách nahlédne ouřada do databáze, zadá do databáze, jeden žadatel mu zabere desetkrát míň času, fronty jsou menší, všichni jsou míň nervózní a zpruzelí a vůbec.

No a jinak začínám získávat sympatie k některým středověkým praktikám, třeba věšení zlodějů na nejbližším stromě.