Boj se symbolem automobilismu
Někteří z vás si již všimli, jak jsem nabroušený proti obsesivním řidičům (kteří by autem jezdili i do schodů v paneláku), které zovu "autíčkáři" a považuji je za odpudivý nádor na jistě užitečných možnostech, které nám rozvoj automobilové dopravy přináší. Nicméně toho se tento příspěvek vůbec netýká.
Symbolem, který hodlám potřít jakýmikoliv prostředky, je totiž pneumatika zcela konkrétní a to ta, která se mi formuje kolem pupku a vytváří ze mě přefouklého Michelina (bez hvězdičky). Nejenže to vypadá blbě, ale také mě nebaví tahat s sebou takovou vanu do výšin skal a stěn umělých i neumělých. Dopady na zdraví mě sice nezajímají, neboť dozajista dříve chcípnu na cokoli jiného, ale dá se to aspoň vydávat za podpůrný argument. A tak jsem bouchnul do stolu a škaredě si narazil ruku.
Zkrátka a jasně, vyhlásil jsem "Konečné řešení špekové otázky" (ano je mi trapné, že toto rozhodnutí vyšlo tařka přesně na období, kdy kdejaký trouba uvažuje, že na dva dny přestane kouřit a bude tomu říkat předsevzetí, ale co se dá dělat, prostě mé prozření přišlo teď a čekat se už nedalo ani den) a začal omezovat kalorický přísun a dokonce uvažovat o opětovném zintenzivnění pohybových aktivit (jakmile se nějaké objeví). A tak je teď možno vidět věci nevídané: Disparity se po ránu cpe bílým jogurtem! Disparity se špatně zastřenou lítostí odmítá biftek a míří k salátovému baru!! Disparity kupuje brokolici!!! Konec světa je blízko...
A výsledky se dostavují! Mám furt hlad, utrácím horentní sumy za pitomé potraviny typu ovoce, zelenina, mé kuchařské umění upadá (ehm, no tak tady jsem přestřelil, no), bolí mě svalstvo nezvyklé neobvyklým (tedy prakticky jakýmkoli) úkonům. Jen ta váha se nemění. Navrch je známou věcí, že to, co chce člověk při hubnutí odbourat, zmizí až naprosto poslední, takže se asi dopracuji až ke stadiu, kdy se proměním v kostřičku s visící kůží a pološílenýma očima upřenýma na stále zdravě si kypící sulcoidní pneumatiku jako ti východní mudrcové vyhlašující svůj pupek za střed vesmíru.
A tak až dnes ponesete štavnatou pečínku k ústům, cintajíce mastnotu na bryndáčky, vzpomeňte, že nejen děti v Africe trpí nafouklými bříšky a věnujte vzpomínku a dvě vteřiny ticha (budu realistou) bližnímu svému v jeho těžké hodině (kurňa spíš těžkém čtvrtroce).
P.S.: Děkuji tímto Hance za informaci, že pivo má jenom "půl kuličky" z desti možných pro jeden den (z rafinovaného výpoču mi tudíž vychází, že dvacet piv denně je v normě) - vnesla tím do mého smutného života jiskřičku naděje.
Symbolem, který hodlám potřít jakýmikoliv prostředky, je totiž pneumatika zcela konkrétní a to ta, která se mi formuje kolem pupku a vytváří ze mě přefouklého Michelina (bez hvězdičky). Nejenže to vypadá blbě, ale také mě nebaví tahat s sebou takovou vanu do výšin skal a stěn umělých i neumělých. Dopady na zdraví mě sice nezajímají, neboť dozajista dříve chcípnu na cokoli jiného, ale dá se to aspoň vydávat za podpůrný argument. A tak jsem bouchnul do stolu a škaredě si narazil ruku.
Zkrátka a jasně, vyhlásil jsem "Konečné řešení špekové otázky" (ano je mi trapné, že toto rozhodnutí vyšlo tařka přesně na období, kdy kdejaký trouba uvažuje, že na dva dny přestane kouřit a bude tomu říkat předsevzetí, ale co se dá dělat, prostě mé prozření přišlo teď a čekat se už nedalo ani den) a začal omezovat kalorický přísun a dokonce uvažovat o opětovném zintenzivnění pohybových aktivit (jakmile se nějaké objeví). A tak je teď možno vidět věci nevídané: Disparity se po ránu cpe bílým jogurtem! Disparity se špatně zastřenou lítostí odmítá biftek a míří k salátovému baru!! Disparity kupuje brokolici!!! Konec světa je blízko...
A výsledky se dostavují! Mám furt hlad, utrácím horentní sumy za pitomé potraviny typu ovoce, zelenina, mé kuchařské umění upadá (ehm, no tak tady jsem přestřelil, no), bolí mě svalstvo nezvyklé neobvyklým (tedy prakticky jakýmkoli) úkonům. Jen ta váha se nemění. Navrch je známou věcí, že to, co chce člověk při hubnutí odbourat, zmizí až naprosto poslední, takže se asi dopracuji až ke stadiu, kdy se proměním v kostřičku s visící kůží a pološílenýma očima upřenýma na stále zdravě si kypící sulcoidní pneumatiku jako ti východní mudrcové vyhlašující svůj pupek za střed vesmíru.
A tak až dnes ponesete štavnatou pečínku k ústům, cintajíce mastnotu na bryndáčky, vzpomeňte, že nejen děti v Africe trpí nafouklými bříšky a věnujte vzpomínku a dvě vteřiny ticha (budu realistou) bližnímu svému v jeho těžké hodině (kurňa spíš těžkém čtvrtroce).
P.S.: Děkuji tímto Hance za informaci, že pivo má jenom "půl kuličky" z desti možných pro jeden den (z rafinovaného výpoču mi tudíž vychází, že dvacet piv denně je v normě) - vnesla tím do mého smutného života jiskřičku naděje.
posted by disparity at 1:48 odp.
4 Comments:
Tak jak? Už seš zas hubenej, jak se sluší a patří?
trávník: člověče nejsem. Kojím se zatím planou nadějí, že se špeky zvolna mění na svalstvo, ale co si budem povídat... :-7
ale zato zažívám zase zcela nové situace a mám celou řadu nových konverzačních námětů - například jestli je lepší celozrnná flundra, nebo salát z rukoly a polníčku.
také objevuji kouzlo ambivalentních pocitů, když neovládnu své žravé pudy a vrhnu se na něco příšerně kalorického - kdesi vzadu žalem tence kníká svědomí a vepředu stkví se živočišná blaženost krmené zvěře :-7
Možná že seš už v přechodu. A zkusilas aerobic? Brutal Gym? Cyber jógu? Ale ta celozrnná coura by to mohla spravit.
Cha! tak tohle mě pobavilo více než ostatní- takže hodně. Nechci ti brát naději, ale mě přijde, že ses nažím zhubnout už tak půl století- a nic moc tedy. V úterý dáme víno místo piva( míň kalorií) a v batůžku budu mít vařenou brokolici.
Okomentovat
<< Home