Olomouc blues

Place: Olomouc main station, Czech Republic (Middle Europe for Europeans, part of Russia for Russians, small african country next to the Australia for most of Americans)
Time: 30.04.2009 17:00

Z vlaku právě přihrkavšího k nástupišti číslo 3 vystupuje postava s batohem na zádech. Jakýsi tulák. Karimatka přibalená k vršku batožiny dává tušit, že tento člověk nepočítá s hotelovým lůžkem, ba ani se zatuchlou matrací ubytovny. Rysy má strhané, rty mírně zmodralé mrazem - ze zavírajících se dveří vlaku za ním dýchne usilovně chladící klimatizace a venkovních téměř 15°C mu zavane do tváře jako horký fén. Na chvilku se zarazí, jako by ani nevěděl, co tu vlastně hledá, ale pak si prorazí cestu davem a už cílevědomě prochází podchody i halou a pak dále do města. Oblohou nad ním se ženou temné mraky a občasné prudké závany větru naznačují blížící se bouři. Vandák si jen odfrkne a jde na pivo. Ví kam.

No jo. To jsem teda věděl. Do Ponorky neasi. Situace se totiž měla tak, že jsem, slavnej soude, ve čtvrtek hnedle po obědě plách' z háku a valil na Olomóc. Tam se mi měli komplicové jakože vozvat, touhletou esemeskou, kdeže bude řácká rychta. No jenže vono bylo asi ještě brzo na ně a tak kam jinam, než do putyky, žejo. A tohleto je taková vyhlášená putyka, viď pane přísedící, že už jste si tam taky dal někdy do zobáku. No a takže tam sem seděl, žejo. A von ale nikdo nepřišel, tak jsem si dal pár piv a něco do chřtánu, to víte, to se taky vobčas musí.

Place: Olomouc, stairs of the St.Michael church
Time: 30.04.2009 circa 21:00

Vandrák teď posedává na schodech před kostelem a krájí si salám kudlou (nepříliš) zahnutou. Pak ho žvýká. S mastnou hubou vypadá téměř spokojeně, ale evidentně ještě něco řeší - ano, už vytahuje drobný levný telefon, za který by se děcko ve škole hanbou propadlo, a někam volá. Upřesňeme - pokouší se volat. Bezvýsledně. Zasmušile ukrojí další kolečko salámu, zapije vodou z polní petláhve a očividně neví kudy kam. Pozdní hodiny dne, který hrozil slotou a mokrotou, překvapují snesitelnou teplotou. Pár metrů pod ním lákavě zve vchod hospody z níž se před pár minutami vypotácel. Náhle vychází z vedlejší uličky chlap s batohem. Neznámý. Taky nevypadá, že se jde poptat na Hilton. Slovo dá slovo a zapadnou oba do oné zvoucí hospody. Pivo popijí, poplkají o práci, sakrální architektuře, hudbě i víře. A pak jdou chrnět někam do křoví anžto už je policejní hodina a ježek na stole.

Place: Olomouc, by the drain
Time: 01.05.2009 8:00

Štípou komáři kuašopa.

Ráno jsem s hlavou čistou a prázdnou spakoval svých pár švestek a šel se podívat na rynek. Nabraný kolega takyvandrák ještě hnípal, neboť prý pro hmyz oka nezamhouřil. A to já zase jo. Mám na to takovou teorii, že ten hmyz si jako třeba i sosne, ale pak se otráven v hrozných křečích válí po zemi a ostatní hmyzáky tak odradí... However. Na rynku už postávaly stánky se vším možným tovarem, který mě, s čestnou výjimkou lihovin, lautr vůbec nezajímal (i když nad ponožkami z ovčí vlny jsme na chvíli pouvažoval). Takže jsem zakoupil lahev medoviny a zodpovědně též nějakou tu vodu a slunil se na lavičkách jak had. Vono se totiž přes noc betálně vyčasilo a kdyby byla nebyla kosa tak by byl býval skoro hic. No a ta medovina je pití lahodný a veselý jenomže odtéká tak nějak rychle, takže mi brzy bylo zakoupiti lahev druhou. A zanedlouho jsem byl dost na druhou. To už ovšem začala produkce a na pódiu křepčili jacísi folkloristé. Docela dobře. Založil jsem tedy ležení u kašny v dobré zvukové dostupnosti, zlehka upíjel a zvolna se připékal na překvapivě výkonném sluncožáru.

Ještě jsem stihl své oblíbence Hm..., když tu byl navázán kýžený kontakt a zanedlouho jsem již, vybaviv se předtím prozřetelně další lahví medomoku, pélášil k nedalekému městskému nádraží, kde se v nedaleké hospodě už čile činil výkvět místní i nemístní ex-omladiny. Ohlodán již mírně zubem času a přežvýkán ještě předchozími událostmi zjevil jsem se před přáteli olezlý a opelichán, se spáleným zarudlým a oteklým ksichtem, no pětkou bych se podaroval. Naštěstí jsem měl své dvě promile a tak jsem byl ještě jakž takž k poznání.

Place: Olomouc, park
Time: sometimes to sometimes

Pokouřili, popili, dobrou vůli spolu měli. Venčili se psi, děti, Liboři atakpodobně. Byla probrána závažná i nezávažná témata, pochcáno pár keříků, svět se bez nás na chvilku obešel. A bylo to fajn.

Dále se couralo zasejc na náměstí do rumrajchu (což kupodivu není Říše Rumu) a kolotu, trochu se bloudilo a mrcasilo až náhle večer, Ponorka, progresivní konzert lidem oblíbené místní formace Havárna, piva, tma.

Place: Olomouc, other park
Time: 02.05.2009 7:00

Slunce ospale mžourá, zachruto ještě v oblačných peřinách. Nešikovně ve svahu, omotán kolem stromu a se spacákem jen lehce přehozeným přes promrzlý korpus, se vandrák probouzí. Je mu kosa, ale jinak to vypadá, že přežil vcelku bez úhony. Když nahmatá všechny končetiny, žebradlo i bágl, oddechne si a vyhrabe se konečně do důstojnější polohy. Pak usoudí, že tady mu už pšenka nepokvete - je na něj ten olomouckej luft nějak moc silnej tabák - a známou cestou šlape zas k nádraží. Bez píšťaly a bez krys opouší město, žádný drama, voperu o tom nikdo nenapíše.

No jo, co ale s načatým víkendem, že. Do Prahy se nechce, to by byl v takovým počasí (slunko už zase vesele skotačilo na modrém) hřích, takže zvolen alternativní plán - budiž vystoupeno v Ústí nad Orlicí, kde taky někoho známe a když nic, tak je tam aspoň hezky. A jak řekli, tak učinili.

Place: Ústí nad Orlicí, railway station pub
Time: 02.05.2009 ante meridiem

Ústorlická nádražka je typu tradičního a oplývá veselým vrchním a vcelku levným pivem. Vandrák tu posnídá vydatné pivo, nechá si poradit co je v okolí zajímavého, vyrazí směrem jakýmkoli, ale jiným, a zmizí v lesích. Ale ne, tu ho máme a šlape rovnou na Jehnědí, kde doufá zastihnout kamarádku ex-spolustudentku. To si troufá, halama, myslet si, že v takový den někoho zastihne.

Kupodivu to klaplo. Dokonce jsem byl nakrmen - upozorňuji, že můj příchod v dobu oběda nebyl plánován, ale nastal zcela spontánně - a pak jsme se poklidně prošli pár kilometříků do Chocně(no dobře, bylo to docela štreka), probrali první poslední, porovnali drbíky a vůbec se chovali socializovaně. No a pak už byl skoro večer, tělo bylo dokonale zhuntováno, duch nasycen a mysl hbitá jak přejetý sysl. Nasedl jsem tedy v rychlík a jel dom, že.

Fotky, doufám, nejsou.

"to be continued"
(teda aspoň doufám - má-li někdo informace, že by snad můj život pokračovat neměl, tak mi to proboha řekněte, já se vykašlu na práci a půjdu ještě pořádně zakalit)