Em&Em's se školí

Už nějakou dobu mám v práci nového kolegu. Jmenuje se trapně také M., takže krom několika centimetrů, pár kil a zcela jiného vzhledu i povahy jsme si k nerozeznání podobni. M und M. Aby toho nebylo málo, jmenuje se M. příjmením rovněž M., pročež jsem pro něj pro účely tohoto blogu zavedl kódové jméno Emem. No a tento Emem má zvolna ode mě načerpat vše, co jsem se zatím dozvěděl a v dobách následujících máme navrch společně pronikat do zákrut a tajností sofistikované nauky o sestavování dokumentace nutné k schválení klinických hodnocení. Tak je to.

S tím, co se má Emem naučit ode mě jsme byli hotovi raz dva. Buď jsem tak brilantní učitel, nebo... nu ponechme posouzení historikům. Podstatnější je, že jsme začali být z běžné pracovní rutiny vytrhováni všelikými semináři a školeními k tématu druhému.

Během prosince jsme absolvovali školení dvojí. Při prvním, měli jsme se poučiti o legislativě spojené s klinickými studiemi, především pak o změnách vyplývajících z relativně nového zákona a velice čerstvé vyhlášky - prakticky přímo z trouby. Druhý se měl týkat "nejčastějších chyb při předkládání klinických studií".
Představoval jsem si to, jako příjemné vytržení z pracovního tempa a návrat do škamen. Emem si to patrně představoval, jako jednodušší příležitost si občas zakouřit - narozdíl ode mě neměl tu příležitost/prokletí, že by do sebe musel nějaké základy už nasoukat, anžto na to přes základní zaučování neměl čas, takže byl prakticky zcela nezatížen předchozími předsudky a znalostmi.

Oblékl jsem se na ten seminář jak jsem byl zvyklý z univerzity, jenom jsem byl o něco střízlivější. Ostatní účastníci se oblékli jako na dostihy v Ascotu, za účasti královny. Navrch se všichni znali, problematikou se, navzdory tomu, že kurs se prezentoval jako vhodný pro nováčky, evidentně zabývali už aspoň 10 let a vůbec jsme tam působili jako tetřevi na psí přehlídce.
Ale co už. Seminář byl celodenní, s obědem zdarma vedle v kantýně. Pár postřehů:
- farmaceuti neumí vypínat ani ztišovat mobilní telefony
- ovšem třeba přiznat, že tento defekt nesou statečně, s přirozenou důstojností a beze studu
- je zajímavé, byť možná ne signifikantní, že diskusi o možnostech dítěte vyjádřit se ke své účasti ve studii bylo věnováno asi pět minut a nápadům jak pokud možno legálně zdanit kompenzace víc než půl hodiny
- stačí jeden "šikovný" přílepek k jinak celkem použitelnému zákonu a je vymalováno
- Eurest není, překvapivě, vždy úplné zlo
- Emem opravdu docela DOST kouří
A vůbec

Jak již výše zmíněno, druhý seminář byl zaměřen ryze prakticky - měli jsme se, převážně coby zástupci farmaceutických firem, dostavit na SÚKL (Státní úřad pro kontrolu léčiv, zapamatujte si to děti, nebudu to opakovat), kde nám bude názorně vyčtěno, jaká jsme banda chobotů a lemplů a co všechno děláme blbě při podávání žádostí a dokumentace ke schválení.

Tentokrát jsem se oblékl pečlivě. Škoda jen, že jsem ve tmě nerozlišil barvy a dorazil vymóděn elegantně, leč s každou ponožkou jiné barvy. No zkrátka vypadal bych tam zase jako pitomec i kdybych se nakrásně na řešená, pro ostatní zívací, témata nedíval jako tele na parní mlátičku.

Emem se dostavil s kvalitním modrákem pod okem. Že prý se snažil v tramvaji vychovávat partičku hip-hoperů a nevyhrál. No aspoň si praštil - když mi vyprávěl jak vrazil drzému namachrovanečkovi pravou českou facku, tetelil jsem se takovým tím pravým lidským teplíčkem. Nicméně. Kromě drsného vzezření přinesl si Emem též rozbité brýle, prohlásil, že na prezentace stejně neuvidí a proto může klidně chodit každou chvíli na cígo. Bylo mi to jedno. Chlemtal jsem kafe zadarmo a hleděl farmaceutkám na ňadra.

No vlastně to dobře dopadlo. Sice jsem zvědav, jak mám od začátku roku celou tu agendu zvládat, ale co už. V lednu jedu do Polska, kde mi to prej vysvětlej. Doufám, že tam mají dobré teplé kafe a dobré neteplé farmaceutky.