Já ty čtvrtky prostě nezvládám...

Pomineme-li fakt, že větu z nadpisu jsem sprostě ukradl ze Stopařova průvodce po galaxii, je třeba zkonstatovat, že má pro mě dnes platnost až nechutnou. Už když jsem vstával, bylo něco v nepořádku - ano, bylo to tím, že jsem vstával opravdu ráno a ještě k tomu mířil do práce, což už samo o sobě (an Sich, takříkajíc) dokáže jednomu zkazit den. A dále:
Hledaje ponožky, udeřil jsem se skříní. Jen jsem zamrkal. Málem mi vypadly kontaktní čočky, které už nosím asi půl roku přes doporučenou dobu. Objevil jsem, že mi ve skříni sídlí ponožkožrout. Vzal jsem si jednu zelenou a druhou vybledle šedou. To se nepozná. V koupelně jsem se udeřil skříňkou. Před domem jsem okamžitě zmokl. Byť jen trochu. Ujelo mi metro. Ovšem ráno jezdí pořád. Zatím dobrý. Když jsem vystoupil v místě určení z autobusu (přeplněného autobusu, stál jsem celou dobu, šlápli mi na nohu, dvakrát), zmokl jsem znovu. V práci jsem potkal šéfa a ptal se mě jak mi to jde. Lhal jsem. Závaděli mi konto na počítači a všechny přístupy. Špatně jsem zadal zcela nepodstatnou položku, načež se mi zablokoval intranet... stejně ho moc nepotřebuju. A asi to spravěj. Pak mi přepojili do kanclu z vrátnice telefon. Čekal jsem nějakou hovadinu, ale otupěle jsem ho zvednul. Proud angličtiny, sotva jsem zachytil jméno scháněného. Moje nebylo, ale vůbec jsem nechápal, co se tedy chce po mně. Blekotal jsem jako školáček a nakonec dotyčného odpálkoval odkazem na správné číslo. Šel jsem si na oběd pokecat kalhoty. Zpět v kanclu jsem pár hodin tupě zíral do zdi, případně do papírů, které jsem měl nastudovat. Bez výsledku. Dozvěděl jsem se, že telefonický otrapa byl generální řiditel naší divize, či co to je. Kolegyně z kanceláři mi navrhla, nechci-li zvážit častější výměnu pracovního oděvu. A když jsem se nad tím důkladně začichal, musel jsem jí dát v něčem za pravdu. Styděl jsem se jak poblitá panna. Ale košili mám jen jednu. Víte, co dneska stojí líh? Zastavil se Kjú Ej, že ať počítám s drobným školeníčkem. Zahnul jsem kramle a zbytek svých financí dal za pár košil a další součásti kravaťácké výbavičky. Nemám na nájem. Cestou na bus jsem znovu zmoknul. Tentokrát důkladně. Šlápli mi na nohu. Jen jednou. Doma jsem dal věci do pračky, že se sebou něco hygienického udělám (příště se zkusím rovnou spálit). Po dvou hodinách divokého vrčení a skučení jsem šel Velké prádlo zkontrolovat. Pračka vrčla a nedělala nic. Zkusil jsem ji zapnout a vypnout. Vrčení přestalo. Dvířka zůstala zavřená a nic se nedělo. Pročetl jsem návod, obzvláště sekci Likvidace. Cestou pro mačetu mi mozek aspoň jednou pro dnešek zafungoval. Vrátil jsem se a otevřel přívod vody. Teď sedím na gauči a nehodlám už dnes komunikovat s náročnějším přístrojem, než je flaška lihu, co mi stojí na stole (notebook nepočítám, to je nadstavba vlastního těla). Internet jede jak s hnojem. Zítra vstávám zas do práce. Čtvrtky prostě nezvládám....