Březen - měsíc streptokoka; Duben - ještě tam budem... aneb My čekali Jaro a zatím přišel mráz

Ha, teď bude pomalu víc textu v nadpisu, než ve článku. Ono se toho totiž moc neděje. Pro mě. Ostatním se děje leccos, ale to už je zas jiná pohádka. Pro mě, vlekl se březen, a vleče se i duben, ve znamení vleklé choroby, což se projevuje především mým plačtivým odmítáním výprav za alkoholem, zpěvem a ženami, zkrátka všeobecnou demencí. Nicméně s koncem dubna hodlám prásknout do koní, anžto mi stejnak nic jinýho nezbyde.

V archivu podal jsem dnes výpověď k 30.4., výsledky FCE jsou na žuchnutí atakdále. Choroba do té doby buď pomine, nebo jsem již vyčerpal prakticky všechny normální lékařské postupy a nezbyde mi, než se začít uchylovat k šamanismu, či mesmerickému kyvadélku.

Jinak jakkoli bývá počasí všeobecně považováno za nevyčerpatelný zdroj konverzačních námětů, mě už začínají docházet sprostá slova. V půlce dubna už sice konečně ustaly sněhové bouře, ale pořád ještě si Jaro představuji jinak. A potřebuji, aby, až doberu antibiotika, byly už řácky vyschlé škarpy.

Vari Morano, od mé vlasti!! Táhni si třebas na Island, ty čůzo. Ehm.

No a tak.