Konec nádražek v Čechách? aneb Quo vadis ČD?
Přišlo to náhle, jako blesk z čistého nebes. Pohlédl jsem rychle na datum, nečtu-li nějakým blahým omylem první dubnové vydání, nicméně tato naděje zemřela mladá. Naše všeobecně milované České dráhy opravdu učinily další krok na své pozoruhodné cestě k "světlejším zítřkům" a začínají nahrazovat osvědčené nádražky prefabrikovanými pomekdonaldizovanými bufetky.
Viz. hrůzný článek
Mé staré, dobré nádražky! Snad nejsem jediný, který má tento echt český fenomén v jisté nostalgické oblibě, bylť tento nerozlučně spojen s bujnými léty mé mladosti, kdy jsem ještě nesnídal bifteky a nepopíjel výhradně Chardonnay. Krom důvodů sentimentálních dávám těmto svébytným (pravda občas až k nesnesení svébytným) podnikům před jakýmkoliv fastfood-pazdrátstvem přednost i z důvodů ryze objektivních - tedy, ze jest mi tam většinou predkládáno jídlo a pitivo nedrahé, byť skromné a nikoli předražená umělá hmota, jakž je zvykem v našich milých řetězcích. Dále shledávám se raději s interiérem zemitým, třebas i nevzhledným a nepříliš hygienickou důvěru vzbuzujícím, nežli s vymydleným eklhaftem páchnoucím dezinfekcí co nemocniční latrína. Rovněžpak upřednostňuji obsluhu lidskou, před nešťastnými vykořisťovanými robotky, které podobné papodniky vyžadují.
Avšak odhlédněme na chvíli od mé subjektivní zaujatosti, kterou pohříchu nemnohý zcela sdílí, a podívejme se, jakže si to ty České dráhy představují celkově.
Sečteme-li změny vyskytnuvší se v posledních letech ve vlakové dopravě pod mocnou monopolní paznechtou ČD, jaký obrázek nám tu vyvstává? Vidíme nákup Penďolína nákladné přizpůsobování našich tratí tomuto nedostižnému standardu namísto renovace 150 let zastaralých panťáků, nebo nedejbože nákupu nových souprav (tolik vychvalované Elefanty jsou už rovněž zastaralé a navrch nesmírně rychle podléhají hrdinnému vandalismu - nikdy jsem nepochopil jakým opojným pocitem může někoho naplnit slavné vítězství nad odpadním košem, nebo záchodovou mísou, ale jak vidno, něco na tom asi být musí). Dále vidíme - a nemůžeme si nepovšimnout - neustálé zdražování jízdného a taktické rušení jakýchkoli slev, které se ukázaly být sdostatek slevami, aby se vůbec někdo obtěžoval je využívat. Samozřejmě zdražování čehokoli je základním postupem menežmentu jakéhokoli dostatečně monopolního podniku - účinně se tak vytváří zdání, že menežment podnik rozvíjí a může si tudíž za svou obětavou práci přidělovat co nejvyšší prémie, ovšem jeho adekvátnost vzhledem k převážně stagnujícím službám je přinejmenším diskutabilní. V neposlední řadě lze pozorovat dojemnou snahu ČD zvýšit celkovou úroveň cestování, což se projevuje především výzvami k dodržování zákazu kouření na nádražích, čímž údajně přispějeme k zvýšení kultury cestování (kteréžto hlášení doprovázené zpravidla rozhrkaným příjezdem zdemolovaného, oslizlého panťáku ve mne pravidelně vzbuzuje záchvaty hysterického smíchu) a teď nově snahou o vykořenění nádražních restaurací.
Osobně mám za to, že některý z asi 150 řiditelů Českých drah už je očividně tak zfetovaný svým absurdním příjmem, až trpí utkvělou představou, že tolik co on berou všichni a mají též jako on Času Dost. Také je možné, že si nějaký zkouřený vizionář nádražácké budoucnosti usmyslel vyprofilovat vlakovou dopravu jako nový hit pro zbohatlíky, kteří budou zásadně jezdit jen Penďolínem z Prahy do Ostravy a zase fofrem zpět, budou ochotní za tento požitek platit zlatem a v případných zastávkách po cestě se jim nabídne další předražená parodie na McDonald's (kterážto rychlorestaurace pro chudé se u nás nějakým záhadným procesem pozměnila na cool místo, kde si můžete, jste-li dostatečně in a hlava otevřená dát housku s placičkou masa za kilo pade a popovídat si přitom nad předraženou kolou s podobnými vyndanci, jako jste sami). Také je možné, že řiditelství ČD obsadili ufoni a nikdo to nepoznal (nebyla by to ostatně první z takto obsazených institucí, mám takový pocit).
Každopádně se poněkud roztřeseně a s nadějí, že pravou odpověď se spíše nedozvím táži: Quo vadis ČD?
P.S. Zítra vyrážím vlakem na Slovensko. Je-li toto poslední příspěvek na mém blogu, aspoň víte, že to tu četl i nějaký nádražák...
Viz. hrůzný článek
Mé staré, dobré nádražky! Snad nejsem jediný, který má tento echt český fenomén v jisté nostalgické oblibě, bylť tento nerozlučně spojen s bujnými léty mé mladosti, kdy jsem ještě nesnídal bifteky a nepopíjel výhradně Chardonnay. Krom důvodů sentimentálních dávám těmto svébytným (pravda občas až k nesnesení svébytným) podnikům před jakýmkoliv fastfood-pazdrátstvem přednost i z důvodů ryze objektivních - tedy, ze jest mi tam většinou predkládáno jídlo a pitivo nedrahé, byť skromné a nikoli předražená umělá hmota, jakž je zvykem v našich milých řetězcích. Dále shledávám se raději s interiérem zemitým, třebas i nevzhledným a nepříliš hygienickou důvěru vzbuzujícím, nežli s vymydleným eklhaftem páchnoucím dezinfekcí co nemocniční latrína. Rovněžpak upřednostňuji obsluhu lidskou, před nešťastnými vykořisťovanými robotky, které podobné papodniky vyžadují.
Avšak odhlédněme na chvíli od mé subjektivní zaujatosti, kterou pohříchu nemnohý zcela sdílí, a podívejme se, jakže si to ty České dráhy představují celkově.
Sečteme-li změny vyskytnuvší se v posledních letech ve vlakové dopravě pod mocnou monopolní paznechtou ČD, jaký obrázek nám tu vyvstává? Vidíme nákup Penďolína nákladné přizpůsobování našich tratí tomuto nedostižnému standardu namísto renovace 150 let zastaralých panťáků, nebo nedejbože nákupu nových souprav (tolik vychvalované Elefanty jsou už rovněž zastaralé a navrch nesmírně rychle podléhají hrdinnému vandalismu - nikdy jsem nepochopil jakým opojným pocitem může někoho naplnit slavné vítězství nad odpadním košem, nebo záchodovou mísou, ale jak vidno, něco na tom asi být musí). Dále vidíme - a nemůžeme si nepovšimnout - neustálé zdražování jízdného a taktické rušení jakýchkoli slev, které se ukázaly být sdostatek slevami, aby se vůbec někdo obtěžoval je využívat. Samozřejmě zdražování čehokoli je základním postupem menežmentu jakéhokoli dostatečně monopolního podniku - účinně se tak vytváří zdání, že menežment podnik rozvíjí a může si tudíž za svou obětavou práci přidělovat co nejvyšší prémie, ovšem jeho adekvátnost vzhledem k převážně stagnujícím službám je přinejmenším diskutabilní. V neposlední řadě lze pozorovat dojemnou snahu ČD zvýšit celkovou úroveň cestování, což se projevuje především výzvami k dodržování zákazu kouření na nádražích, čímž údajně přispějeme k zvýšení kultury cestování (kteréžto hlášení doprovázené zpravidla rozhrkaným příjezdem zdemolovaného, oslizlého panťáku ve mne pravidelně vzbuzuje záchvaty hysterického smíchu) a teď nově snahou o vykořenění nádražních restaurací.
Osobně mám za to, že některý z asi 150 řiditelů Českých drah už je očividně tak zfetovaný svým absurdním příjmem, až trpí utkvělou představou, že tolik co on berou všichni a mají též jako on Času Dost. Také je možné, že si nějaký zkouřený vizionář nádražácké budoucnosti usmyslel vyprofilovat vlakovou dopravu jako nový hit pro zbohatlíky, kteří budou zásadně jezdit jen Penďolínem z Prahy do Ostravy a zase fofrem zpět, budou ochotní za tento požitek platit zlatem a v případných zastávkách po cestě se jim nabídne další předražená parodie na McDonald's (kterážto rychlorestaurace pro chudé se u nás nějakým záhadným procesem pozměnila na cool místo, kde si můžete, jste-li dostatečně in a hlava otevřená dát housku s placičkou masa za kilo pade a popovídat si přitom nad předraženou kolou s podobnými vyndanci, jako jste sami). Také je možné, že řiditelství ČD obsadili ufoni a nikdo to nepoznal (nebyla by to ostatně první z takto obsazených institucí, mám takový pocit).
Každopádně se poněkud roztřeseně a s nadějí, že pravou odpověď se spíše nedozvím táži: Quo vadis ČD?
P.S. Zítra vyrážím vlakem na Slovensko. Je-li toto poslední příspěvek na mém blogu, aspoň víte, že to tu četl i nějaký nádražák...
posted by disparity at 5:39 odp.
0 Comments:
Okomentovat
<< Home