Podzimní slinty

Jak si jistě většina svéprávných občanů ráčila povšimnouti, nastal čas podzimní. Pro děcka to znamená, že zase nahodí brašničky a vydají se hulit za školu, pro důchodce, že zas bude kosa a ČEZ a spol. je pěkně odrbou na topení. Pro mě to znamená, že jsem celé září zmatkoval se zkouškami a zápisem (to byla ostatně šou, která by si skoro zasloužila vlastní příspěvek), že mi začíná nový akademický rok, že bude třeba splatit kontokorent a vůbec kurňa netušim, kde na něj vzít, že zas bude kosa a za školou při hulení mi budou mrznout prsty.

Ani ne za měsíc se také přesunu z kategorie mladistvých blbečků mávajících Junior Pasy, studentskými paušály a podobnými život ulevňujícími blbinkami do kategorie holených oveček, které dřou jak koně, aby z nich stejně potom dělali voly. Jinými slovy završím 26 rok svého pohnutého života a začnu si platit jakási debilní "pojištění" o která vůbec nestojím. Má to nicméně i svá pozitiva - například budu moci zahajovat věty: "Jó, to když já byl mladej....". Budu už prostě starší pán a nebudu se cítit tak blbě, když mi děcka budou vykat.

A vůbec. Mám vždycky z podzima takovou blbou melancholickou náladu, že bych se nejradši zavřel doma, posadil se s kytarou na barel čůča a nevylez dřív než za měsíc. Anebo se voběsil na struně vod čembala.

Dobrou noc děti.

A že jste byly hodné, přidám ještě milou básničku:

Už na mne padá zas ta stará nota:
Co jsem to proboha za kokota?
Kampak to vede tenhleten styl?
Že bych se ze sebe nepoblil

Jak kázat ostatním o pokoji
Když vězím po krk ve vlastním hnoji?
A jak nevypadat poněkud zoufale
Když už jsem na sračky prakticky trvale?

Jak čerpat z okolí inspiraci
Když člověk po nocích v křoví zvrací?
A kde sebrat, ty vole, naději
Když už se zázraky nedějí?

Když už jde všechno svojí stopou
Jeden se podřeže, druhýho zkopou
Třetí jde pozítří na léčení...
Všechno jde dále svojí stokou
A nečekám, že se to změní.