Cejtim se nějak ochcaně

Připadám si už delší dobu poněkud ochcaně. Zářivé scénáře kapitalistického realismu o úspěchu, štěstí a aktivním životě, které jsou v reklamách přeci tak samozřejmé se mi aktivně vyhýbají, jako zástupci generace mi naši rozverní, bujaří předci zanechali solidní dloužek ke splácení, inspirující politické a právní prostředí a perspektivu vydělávání na jejich tučné důchody dokud někde u pásu nepadnu na držku, neboť na mě už vydělávat nebude kdo, v době revoluce jsem byl mladý smrad a další, mířící patrně nejspíše zas k nějakých zasraným zářným zítřkům a přátelství se Sovětským svazem na věčné časy, zažít nechci. Krást neplánuju (a u korýtek je ostatně mlsajících sviní až přebytek), takže budu mít vždycky hovno a konejšení konzumu ke mně dolehne jen zdáli a také času na volovinky typu seberealizace a zábava nebude patrně příliš. No co už.

Zato můžu na třech kanálech televize najednou sledovat ve stejný čas úplně stejný "zábavný" pořad. Také můžu volit, huráá. Sice mi přijde divné, že pokud zrovna nevolím tu nejsilnější stranu, má můj hlas menší váhu, než těch, kteří ji volili, což mi trošku koliduje s tím, že máme jakože mít práva stejná. Také nevím, proč jsem povinen sponzorovat (jako občan a plátce daní) lidi, kteří prosazují mě nepřátelské názory - různé komunisty a podobnou verbež, jenom proto, že oni si zvolili možnost prosazovat své společné názory účinněji v organizované politické straně. To je sakra jejich výhoda, ať si ji platí ze stranických příspěvků, kokoti. A to samozřejmě všichni, nejen podporovači zločinných státních zřízení.

Jen už mě fakt unavuje být v té skupině lidí, o kterých se rozhodlo, že jsou dostatečně poctiví a zodpovědní, takže budou bez jakýchkoli výhod tvrdě makat na všechny ostatní, kteří nemůžou, nebo častěji prostě nechtějí. Na nikom jiném, než na takových "blbcích" se tak krásně neprovozuje státní správa, nikdo jiný se tak snadno nebuzeruje a neobírá, takže tak svorně činí jak zloději a šmejdi všech barev a přesvědčení tak orgány státní moci, které by měly dělat něco jiného, ale tohle je jednodušší a ve statistice to vypadá dobře.

A všichni hlasitě mlaskají a vysvětlují mi, jak mám dále šetřit na sobě, protože krize a dluh a stárnutí populace a whatever. Jenom očividné a masově nepostihované krádeže stamiliónů, které blbci jako já ušetří mi tak nějak říkají, že je to k ničemu. A ve zprávách se přitom všichni pěkně usmívají.

No dosti politiky. Ať si s ní člověk pohazuje jakkoli, stejně skončí s rukama od hoven.
Jen bych, spolu s kolaborantem Nohavicou, chtěl podotknout:
"...a tak prosím jenom o jedinou
malou úsluhu
netvrďte mi do očí
že jednáte z mé vůle
že tohleto všechno je i moje přání"

Tak to byla troška povinné zimní deprese k doladění šedivých tónů počasí. Asi si dám paňáka.