Jaké jsou mé dny

(ačkoli všeobecně nemám rád básníky, uchýlím se lehce k jejich pokleslým manýrům a pospojuji dohromady pár slovíček)

Mé dny jsou šedivé a zpustlé
Všedivé a rozmanitě stejné

A mé sny jsou malé a zapomenuté
Choulí se v krátkých ranních hodinách

Mé písně trochu zakřiknuté
Vykřičené do šepotu
A místo vůně sivých dálek
Zatuchlina mého potu

Mé myšlenky jsou prázdné
Jak bublinky v sýru
A můj vtip?
Už dávno našel po tesaři díru
I veselí je fuč
A po radosti veta
A rozum ten se drží v jiné části světa

A hlavě mám jak nadloubáno kladivem
Když po večerech dřepím v krčmě nad pivem

A moje noci teď taky stojí dost za hovno...



No a jinak výlet na Slovensko se vskutku vydařil. Pomeditoval jsem, užil si proslulé místní pohostinnosti, měl příležitost obdivovat četné přírodní krásy, setkal se s divou zvěří... prostě psina jaxviň. Doporučuji všem poničeným opilcům podobnou regeneraci (i když od chlastu jsem si tam, moji milí mnoho neodpočal).

Jinak story trochu bokem: Při návratu chytla mě trochu chandra, tak jsem preventivně dopil flašku borovičky, kterou jsem si odvážel jako suvenýr a dvouhodinovou pauzu při čekání na (normální) vlak v Ostravě se rozhodl strávit v místní nádražce. Blue and lonely.
Nebylo mi však přáno usrkávat poklidně pivo a patlat se ve své utrápené dušičce - sotva jsem usedl, mávla na mě od sousedního stolku jakási děsivá existence nějakým papírem, jestli jako nemůžu pomoct... Jsem člověk převážně milý a úslužný, takže namísto adekvátní reakce (tj okamžitého útěku navždy a daleko) jsem se optal v čem je problém. Když na mě týpek vychrlil nějaký děsivý paragraf s otázkou jestli je to vyhazov za chlast na pracovišti, věděl jsem už, že to byla chyba, ale to už jsem byl přizván ke stolu a "pracant" vymyslel bezva nápad, že rundy budeme platit na střídačku.
Dozvěděl jsem se toho spoustu. O komplikacích způsobených rodinnými příslušníky a slivovicí, o jeho hudební kariéře (vytušil jsem, že hrává po zábavách na klávesy takové ty nejstrašnější odrhovačky), o metodách hledání pokladů, o cirkusáckých tradicích, potížích se zákonem a mnohém dalším. Kupodivu jsem při placení nebyl škodný a týpek mě dojatě doprovodil až k vlaku, který jsem málem nestihl. Měl jsem ji zas už jak z praku.
Každopádně mám teď v Ostravě bezva známost a dvě hoďky uplynuly jak nic...

Dále... Jako správný pitomec jsem si nalezl ubytování v Praze na Vinohradech a vzápětí práci kdesi v archivu v Kostomlatech, takže můžu dojíždět. Byl bych asi unikát, jezdit tam z Prahy - možná bych se dostal i do zpráv na Nově v rubrice "Blbec na konec"... takže se asi těch pár měsíců na které nejspíše dostanu smlouvu na dobu určitou přesunu ještě do Lysé a v Praze budu jenom platit byt... ehm, no platit... ono to s tím placením zatím není tak horké, že... :-7