Výpitek a přípitek
** OPTIMALIZOVÁNO PRO MOZILLU **
Pokládám každoročně vcelku banální výročí mého zrození za užitečnou záminku ke kontaktu s přáteli, rovněž pak k činnostem méně důstojným, nicméně poukazem na především společenský charakter celé záležitosti omluvitelným. I tento rok se na mě usmálo štěstí v tom, že jsem nebyl ponechán sám sobě napospas, leč sešlo se hojně přátel, aby mi byli v mém nelehkém putování po putykách radostí a oporou. Tímto vám všem ještě jednou děkuji.
Jelikož kruhy mých přátel jsou četné, mnohdy však nepříliš se protínající, bylo oslav povícero. Jediná, která nesla aspoň nějaké stopy organizovanosti (a ze které se zachovala aspoň částečná dokumentace) se udála ve středu 25. října na Smíchově v podniku slujícím domáckým až familiérním názvem Špajz (a těšící příjemnou, familiérní až atmosférou a v neposlední řadě dobrým pivem).
Již z toho je vidět, jak jsem mazaný - domluvit si oslavu na weekend, kdy má kdekdo čas je pro mne příliš nudné, ortodoxní, nekreativní, bez šmahu, nápadu a vtipu. Proto jsem zvolil datum, které se nikomu nehodilo, všichni museli druhý den do práce či po jiných povinnostech a na nějaká zvěrstva neměli náladu. Ano, to je mi podobné... ale pozdě plakat nad vypitým pivem - nahodím pár fotografií, neboť jedno foto zmůže leckdy více, nežli tisíc slov.
Dlužno podotknouti, že středou má pražská anabáze neskončila, neboť druhý den jsem přes vybitý mobil, nedostatek peněz - to si tak člověk jede načerno a co by jste řekli... - a celkovou duševní méněcennost nalezl další pražské skvosty, jmenovitě Jaegera a Chajima a čtvrtek se rovněž propadl v zapomění.
V pátek jsem proto, s těžkým srdcem item žaludkem, musel plánovanou dvoudenní pařbu s nymburskou holotou, jakož i mnohými Špunty odložit ad absurdum. Až v neděli jsem byl schopen vylézt z doupěte a doplazit se k Čížovi na dorovnávací pivo a pár absinthů...
No jo, ale stejně jsem nechcípl. Kdo má viset, ten se neutopí.
Tak vám všem připíjím darovanou Alpou na zdraví!
Pokládám každoročně vcelku banální výročí mého zrození za užitečnou záminku ke kontaktu s přáteli, rovněž pak k činnostem méně důstojným, nicméně poukazem na především společenský charakter celé záležitosti omluvitelným. I tento rok se na mě usmálo štěstí v tom, že jsem nebyl ponechán sám sobě napospas, leč sešlo se hojně přátel, aby mi byli v mém nelehkém putování po putykách radostí a oporou. Tímto vám všem ještě jednou děkuji.
Jelikož kruhy mých přátel jsou četné, mnohdy však nepříliš se protínající, bylo oslav povícero. Jediná, která nesla aspoň nějaké stopy organizovanosti (a ze které se zachovala aspoň částečná dokumentace) se udála ve středu 25. října na Smíchově v podniku slujícím domáckým až familiérním názvem Špajz (a těšící příjemnou, familiérní až atmosférou a v neposlední řadě dobrým pivem).
Již z toho je vidět, jak jsem mazaný - domluvit si oslavu na weekend, kdy má kdekdo čas je pro mne příliš nudné, ortodoxní, nekreativní, bez šmahu, nápadu a vtipu. Proto jsem zvolil datum, které se nikomu nehodilo, všichni museli druhý den do práce či po jiných povinnostech a na nějaká zvěrstva neměli náladu. Ano, to je mi podobné... ale pozdě plakat nad vypitým pivem - nahodím pár fotografií, neboť jedno foto zmůže leckdy více, nežli tisíc slov.
Dlužno podotknouti, že středou má pražská anabáze neskončila, neboť druhý den jsem přes vybitý mobil, nedostatek peněz - to si tak člověk jede načerno a co by jste řekli... - a celkovou duševní méněcennost nalezl další pražské skvosty, jmenovitě Jaegera a Chajima a čtvrtek se rovněž propadl v zapomění.
V pátek jsem proto, s těžkým srdcem item žaludkem, musel plánovanou dvoudenní pařbu s nymburskou holotou, jakož i mnohými Špunty odložit ad absurdum. Až v neděli jsem byl schopen vylézt z doupěte a doplazit se k Čížovi na dorovnávací pivo a pár absinthů...
No jo, ale stejně jsem nechcípl. Kdo má viset, ten se neutopí.
Tak vám všem připíjím darovanou Alpou na zdraví!
posted by disparity at 7:49 odp.
0 Comments:
Okomentovat
<< Home