Ztráty a nálezy (ale spíš ztráty)

Tak zase jednou novoroční report z mého neutěšeného života - koukám, že posledních X let jenom pláču na nový rok, jak je všechno na hovno - inu taky tradice :-7 

Rok označovaný naším tradičním dekadentně západním způsobem jako č. 2017 (od údajného narození Ježíše Krista, což je ale zase jiná pohádka) se konečně odebírá do propadliště dějin a bude od něj pokoj.

Celosvětově šlo o rok dalšího výrazného úpadku lidské civilizace, rozkvětu všech již existujících prašivých totalitních států, vzniku nových prašivých totalitních států a dalších důkazů, že demokracie je způsob vládnutí velmi snadno napadnutelný a rozložitelný zevnitř, zvláště při pokračující debilizaci průměrného voliče (jak aktuálně dokazují např. výsledky anglického referenda o vystoupení z EU, volba světoznámého lháře, podvodníka a hochštaplera, který již několikrát zkrachoval, aniž by to jakkoli ovlivnilo jeho luxusní životní styl, americkým prezidentem, nebo též poslední parlamentní volby v ČR, které vytvořily ze sněmovny vtip – „Přijde takhle estébák, komunista a nácek do sněmovny a že prej jdou demokraticky vládnout…“).

Pitomci všech zemí se spojují a intenzivně se snaží vybudovat ze světa jeden velký zasraný koncentrák. Bezva. Nevím, jak vy, ale až tu naši zemičku zase jednou ochotně předáme Rusákům, vidím to na urychlenou emigraci do Kanady, případně jiné vhodné lokace dostupné v té době (a se zájmem sleduji zprávy o nových, potenciálně obyvatelných planetách).

Osobně mě tento rok trošku překvapil – po tom, jak nudný, protivný a beznadějný byl ten předchozí, jsem nečekal, že to půjde o tolik trumfnout. Každopádně ho však mohu směle prohlásit za nejhorší rok mého dosavadního života (čímž NEČINÍM žádnou výzvu k dalšímu překonávání tohoto rekordu). Byl to rok deprese, stresu, hromady otravných (a v důsledku celkem zbytečných) povinností, ztráty osoby, o které jsem myslel, že ke mně patří (nicméně ukázalo se, že jsem jí hromadu let patrně jenom dělal kašpara), postupující demoralizace a znechucení v práci, fyzického úpadku a všeobecné mizérie, prosvětlený jen hrstkou světlých okamžiků, většinou asociovaných se zbývajícími přáteli a konzumací kvašených nápojů. Tímto tedy děkuji všem, kdož mě ještě neodpískali, chápou, že „Shit happens.“ a „Nikdo to tu nepřežije.“ a soustředí se raději na to, co lidi spojuje a činí život šťastnějším, nebo aspoň snesitelnějším, než na své komplexy a na to, jak si, na čí úkor, přilepšit, a přeju všem, kdo jsou na tom z rozličných důvodů podobně, ať je v příštím roce přeci jen nějak líp.