Tak to bysme měli...

Tak rok 2014 konečně mizí v propadlišti dějin. Rok, kdy se svět zase významně přiblížil třetí světové válce či podobnému masivnímu průseru, hordy skřetů z východního Mordoru se už zase valí do civilizovaných zemí, zatímco na jihu vznikl nový skvělý stát sadistů, otrokářů a znásilňovačů (a jestli ovládne tamní zdroje ropy a vybuduje dost silnou armádu, je jen otázkou času, než jim někdo prodá atomovku, jeho zástupci zasednou v Radě bezpečnosti OSN a světoví politici jim polezou do zadku stejně jako teď Rusku, Číně a podobným pazemím). Přímo u nás v Kraji se zřetelně vyrýsovala nová pátá kolona Putinomilců, v čele s naším prezidentem Kašparem a jistě už smolí zvací dopisy pro spásnou rudou armádu, až zas bude potřebovat někam na dovolenou, takže asi začíná být na čase se začít připravovat (a teple obléct, na Sibiři je kosa).

Také subjektivně to byl pro mě nějhorší rok mého života, takže jsem rád, že je pryč. Do roku příštího hledím s jistou úzkostí, ale přeci jen doufám, že chvíli ještě bude i líp. Navíc mám svých starostí dost. Zařizuju byt (jo, koupil jsme byt, v Praze, hypotéka jako kráva, přízemí za mříží u Želivárny, mezi krchovem a nemocnicí a samozřejmě s hluchým sousedem s televizní mánií v dosahu, zato 7 minut do práce, v bačkůrkách), starám se sám o sebe (jo, jen o sebe, s L. jsme se rozešli), a sem tam snažím složit svůj život zpět, z té hromady trosek, co mi zbyly. Pár kamarádů mi naštestí ještě zůstalo, byť mají převážně vlastních dětí a starostí dost. Nu ani já nejsem tak pružný a alkoholově-společenských radostí lačný, jako dříve. Jo taky mám novou diagnózu - reflux jícnu, jak každý správný neurotik (no to je ještě dobrý, jsou i horší). Jinak se asi během mé služby nic zvláštního nestalo. Atakdále.