Nějak nám to chcípe...
Ano, zas tu jednou dlouho nic nebylo.
Takže drobná rekapitulace.
Otázka: Jak je to s bydlením a prací?
Odpověď: Není. Není. Ale za to jsem stihl propít to, co jsem vydělal na brigádě.
Otázka: Dopadl nějak ten Špunt-výlet? Co nějakej report?
Odpověď: Dopadl. Byl jsem. Chotuc dobyta. Report nebude, je to už moc dávno. Kdyby to omylem někoho fakt zajímalo, report od Prochora zde.
Otázka: No a co dál? Dělo se něco zajímavého? Ženy? Víno? Zpěv?
Odpověď: Víno. Zpěv. Až moc.
Otázka: A jak jsi na tom s diplomkou?
Odpoveď: #$^%(^%@$#%" !!!! grrrrr....
No a teď k tématu.
Nějak nám to chcípe. Místo, aby konečně zařval ten pazdrát Castro, nebo nějaká podobná kreatura, umírají houfně velké osobnosti kultury. (Jo a taky děti v Africe samozřejmě. Ale já v tom prsty nemám.)
V době nejbližší minimálně dvě literární postavy, které mne osobně docela ovlivnily a byť už tak nějak měly na čase, vůbec bych se nezlobil, kdyby v tomto slzavém oudolí ještě chvíli vegetovaly. Konkrétně Zbyněk Fišer aka Egon Bondy - filosof, básník, sepisovatel a důkladný pošuk a z té divné zemičky za oceánem (té jak maj ty atomovky, Enterprise a Bushe) Kurt Vonnegut (pokud někdo nezaznamenal, případně je z jiné planety - více zde).
Oba tito pánové pro mně byli v době, kdy jsem je objevil zjevením a jejich tvorba rozhodně nepatří mezi tu spíše šedivou literární záplavu s občasným barevným zábleskem, ze které lze také vybírat, leč často nezanechá než pocit: "jo, to už jsem někdy četl... chm...".
Ne snad, že bych se nějak důsledněji piplal v Bondyho ontologii a obdivoval všechny jeho básně (dle mého skromného názoru (no není to imho kratší? :-7) jest to z poloviny slovní průjem, ale má to autenticitu neuveřitelného druhu), či měl doma všechny Vonnegutovy romány vázané v netopejří kůži a k snídani slopal zásadně Martini, ale kdesi v mé těžce zkoušené kůře mozkové jsou jejich slova, myšlenky a vize vryty a dělají tam takovou tu běžnou neplechu, co už tak myšlenky dělávají.
Čest jejich památce.
Ostatně epitafy si oba napsali už dávno a já nemám, co bych k nim výstižnějšího dodal...
Egon Bondy:
Na život a smrt se vyser,
tady leží Zbyněk Fišer.
Kurt Vonnegut:
Somebody
(Sometime to Sometime)
He Tried
atakdále...
Takže drobná rekapitulace.
Otázka: Jak je to s bydlením a prací?
Odpověď: Není. Není. Ale za to jsem stihl propít to, co jsem vydělal na brigádě.
Otázka: Dopadl nějak ten Špunt-výlet? Co nějakej report?
Odpověď: Dopadl. Byl jsem. Chotuc dobyta. Report nebude, je to už moc dávno. Kdyby to omylem někoho fakt zajímalo, report od Prochora zde.
Otázka: No a co dál? Dělo se něco zajímavého? Ženy? Víno? Zpěv?
Odpověď: Víno. Zpěv. Až moc.
Otázka: A jak jsi na tom s diplomkou?
Odpoveď: #$^%(^%@$#%" !!!! grrrrr....
No a teď k tématu.
Nějak nám to chcípe. Místo, aby konečně zařval ten pazdrát Castro, nebo nějaká podobná kreatura, umírají houfně velké osobnosti kultury. (Jo a taky děti v Africe samozřejmě. Ale já v tom prsty nemám.)
V době nejbližší minimálně dvě literární postavy, které mne osobně docela ovlivnily a byť už tak nějak měly na čase, vůbec bych se nezlobil, kdyby v tomto slzavém oudolí ještě chvíli vegetovaly. Konkrétně Zbyněk Fišer aka Egon Bondy - filosof, básník, sepisovatel a důkladný pošuk a z té divné zemičky za oceánem (té jak maj ty atomovky, Enterprise a Bushe) Kurt Vonnegut (pokud někdo nezaznamenal, případně je z jiné planety - více zde).
Oba tito pánové pro mně byli v době, kdy jsem je objevil zjevením a jejich tvorba rozhodně nepatří mezi tu spíše šedivou literární záplavu s občasným barevným zábleskem, ze které lze také vybírat, leč často nezanechá než pocit: "jo, to už jsem někdy četl... chm...".
Ne snad, že bych se nějak důsledněji piplal v Bondyho ontologii a obdivoval všechny jeho básně (dle mého skromného názoru (no není to imho kratší? :-7) jest to z poloviny slovní průjem, ale má to autenticitu neuveřitelného druhu), či měl doma všechny Vonnegutovy romány vázané v netopejří kůži a k snídani slopal zásadně Martini, ale kdesi v mé těžce zkoušené kůře mozkové jsou jejich slova, myšlenky a vize vryty a dělají tam takovou tu běžnou neplechu, co už tak myšlenky dělávají.
Čest jejich památce.
Ostatně epitafy si oba napsali už dávno a já nemám, co bych k nim výstižnějšího dodal...
Egon Bondy:
Na život a smrt se vyser,
tady leží Zbyněk Fišer.
Kurt Vonnegut:
Somebody
(Sometime to Sometime)
He Tried
atakdále...
posted by disparity at 7:45 odp.
0 Comments:
Okomentovat
<< Home