Jak jsem důstojně reprezentoval

Bylo, nebylo... ale jak tak hledím do peněženky spíše bylo, že jsem se vypravil zas jednou udržovati společenské styky prostřednictvím společné konzumace omamných nápojů - tento podivný zvyk místních domorodců má zřejmě základ ve skutečnosti, že lidé, kteří spolu prožijí něco hrozného, nebezpečného a únavného, se pak cítí těmito nestandardními vzpomínkami jistým způsobem vázáni a drobné prohřešky ostatních osob v každodenním životě, zdají se jim malichernými oproti usilovným snahám těchtýž poblít jim záda, či vypíchnout oko koktejlovým deštníčkem. Ale abych neodbočoval...

Vydal jsem se tedy onehdá - vlakem musím ještě dodat, minimálně takovou tou věcí, kterou stále ještě na trati Praha-Poděbrady za vlak vydávají - do Prahy na oslavu narozenin asi třiceti lidí, z nichž jsem znal aspoň osobu známou v jistých kruzích pod ID Euchenie.

Dorazil jsem trapně brzy, v avizovaných 19:00, kdy měl být začátek, takže tam samozřejmě skoro nikdo nebyl. Pro pití se chodilo na bar za poněkud nepřátelské ceny - inu Praha; jakožto ocejchovaný reprezentant CK-Špunt, vzal jsem si preventivně dvě najednou (a po čase v nastoleném trendu úspěšně pokračoval) a věnoval se čumění po lidech a chmurným myšlenkám. Časem se objevilo i pár oslavenců, lidí známých, lidí, které jsem dlouho neviděl, lidí, které jsem nečekal, že tu uvidím, lidí, kteří už měnikdy vidět chtít nebudou a podobně. Kulturní program byl barvitý a potěšitelně disparátní.

Vzpomínám, že jsem dělal fotky nějakého papírového, pozitivně se tvářícího muže. Vzpomínám, že jsem se bavil a pokuřoval s lidmi z rodného regionu, které jsem tam věru nečekal. Vzpomínám jak jsem asi půl hodiny vejral na podezřelé individuum, ze kterého se nakonec vyklubal čestný Špunt z Trutnova, zároveň starý nyxák a mimochodem šílený výpitek (strašná to kombinace), vzpomínám jak se všichni nacpali do taxíků a já zas jednou ostrouhal. Pak noční tramvaje, povlávání v průvanu a dráždění mého orientačního nesmyslu... pár kilometrů v nočním chladu.

Skončil jsem u Euchenie, kde se konala dojezdová afterparty a kde jsem obdržel svůj loček vína na dobrou noc a schoulil se spokojeněna parketách. Pár hodin na to první mátohy vstávaly a byt se rozezvučel jejich chrchláním sténáním a ranním šveholením. Existenz z Trutnova měl vynikající nápad skočit pro lahváče, tak byly ranní stavy brzy ubity a když se nikdo další k ničemu neměl, vyrazili jsme na pivo ve dvou - v hospodě už stejně seděli nějací jeho známí (mám těžké podezření rovněž na nyxáky - v tej Praze, kua, pro ně není kam plivnout...). Pár piv, spousta plků, další a další objevivší se postavy. Kouř. Pivo.

K večeru jsem začal mít pocit, že mi už z toho chlastu šoupne, tak jsem se s jistým úsilím zvedl a evakuoval k Cejpu na pivo a kofolu. Nealko chutnalo nezvykle. No nic. Na vlak mi ještě zbylo, čehož jsem hbitě využil a tudíž jsem stále mezi vámi, byť tady jeden příspěvek už zase smolim 14 dnů.

Koneckonců už tu zase poletují nějaké ty Vánoce či co a tak jsou kulturní a setkávací centra místem mých častých výletů. Všeliké zrůdy se vracejí ze všech zemí světa, kde reprezentovali svou vlast a já, já si reprezentuju svůj špunt. A vůbec.

Pár fotek bez popisků - nemám na ně náladu...




































































časem možná doplním - musím probrat různé zmatené záběry palců, temných průjezdů, půlek cizích hlav, lidí, které jsem v životě neviděl a ani vidět nechci atakpodobně. No a pak ukradnu nějaké cizí fotky a bude dokumentace víc, že.