Tak teda dobrý ráno...

Tak teda dobrý ráno (s.č.)...
Zde bych si dovolil drobnou terminologickou odbočku:
Někdy používám Subjektivní čas (s.č.), který nemá nic moc společného s běžnou praktickou konvencí, byť se označení určité doby může shodovat. Zkrátka a dobře v mém subjektivním čase je ráno, když vstávám, den, když vykonávám ty převážně nesmyslné činnosti v zájmu sebezachování - práce, sponzorované studium, jídlo apod... - večer, když se někde veselím, převážně se souběžnou konzumací alkoholických nápojů a noc, když spim.
Plyne z toho pár zajímavých důsledků - například, že v jednou reálném dni mohu mít spoustu večerů, ba i nocí - a spousta nedorozumění a křivých postranních pohledů... however.

Diví-li se některý náhodný či nenáhodný čtenář, že ze mě zas něco padá, byť je tento můj blog převážně spíše spící a poskytující takové to uklidňující zakotvení v realitě typu: "Není náhodou nějaký nový příspěvek? - Není, vše je v pořádku, svět zůstává stát.", poskytnu pro tento netypický jev srozumitelné a pragmatické vysvětlení.

Vysvětlení:
No inu vzbudil jsem se po mejdánu, doplnil s Mongolem aspoň lehce hladinku a mám záchvaty kreativity. Neléčím-li to přikládáním pijavic a studenými střiky, realizuji se většinou uveřejněním nějakého tomuto textu podobného cancu, místo abych smolil diplomku, která mi už vesele hoří za patama... ehm.
Předtím jsem zase nic nepsal z důvodu mé přízračné až lenosti, rovněžpak z nedostatku jakýchkoli veřejně sdělitelných zajímavých podnětů, či zážitků, kterýžto stav nadále trvá, nicméně pokládal jsem za vhodné a žádoucí zachovati jistou kontinuitu svých zápisků, aby měl jednou můj psychoanalytik s čím pracovat.

Je svěží ráno, jarní den a v hlavě mám příjemně nasráno...