Comme d'habitude...

Jako obvykle. Deadline materiálů nezbytně nutných ke zkoušce, kterou nezbytně nutně potřebuju dokončiti, zatížiti okovem a hoditi do žumpy už taky konečně, je dnes ve 12:00 - trochu jsem se ztrapnil a odeslal je v 11:04 místo ve 12:05, ale možná to bude tím, že už pomalu nevidím na monitor.

Užil jsem si s těmi zábavnými věcičkami celou noc a mám náladu, že bych uškrtil koťátko. Navrch mám chmurnou předtuchu, že můj mejl nedojde, dojde někomu jinému, bude smazán, bude skartován, bude přeposlán na policejní stanici na grafologický rozbor, nebo proboha bude přečten, ohledán, zvážen a shledán lehkým... pravda ochudil jsem ho trochu o pěkných pár stránek, které to mělo mít navrch a o většinu úkolů, ale lepší drzé čelo, než poplužní dvůr, že.

Každopádně odevzdávám se do vůle vyšších mocností a jdu takříkajíc zarýt rypák do sena.
V hlavě mi ještě čvachtá asi třicet litrů silného zeleného čaje, tak to bude asi spánek dost bdělý, nicméně pro začátek mi postačí změnit konečně polohu na horizontální a nemuset čumět do té svítící bedničky.

Amen.

P.S. Esli se dozvím, že jdu za pár hodin někam s někým chlastat, tak se asi rozbrečim.
P.P.S. Jestli se divíte, čím to že ostatní blogeři píšou fajné dřysty o kultuře, filosofii a cizích zemích, zatímco já jen příležitostně reju držkou v zemi, až už je to nudné, tak se nedivte..
Jsem prostě chobot.

Nicméně abyste věděli, jak jsem kulturní, tak jsem byl včera na maturitním plese kamarádky zvané Žaneta a tam jsem dělal takové věci až se mi rozsypaly taneční botky. Prostě podrážky se sebraly a odešly středem. Nevim jak jsem k tomu přišel, tanci jsem se úspěšně vyhnul a k baru taky nebylo daleko, abych je tak opotřeboval, ale připadal jsem si zas jako úplný blbec, jak jsem se tak plazil přes sál a zanechával za sebou vydrobenou stopu - příště jdu v kanadách. A vůbec.