Smutek, deprese, třas rukou...

Někteří pamětníci si možná ještě vzpomenou, jak jsem se před čtvrtrokem radoval z krásneho nového telefonu. Ano, ty dávné štastné doby jsou pryč. -smrk- V nezřízené radosti z mého prvního akademického úspěchu tohoto roku (zkouška z Digitálních knihoven za 2, vime?!) vrhl jsem se do víru pražského nočního života. A jak už to tak v podobných situacích bývá, ta falešná poběhlice, korouhvička větry zmítaná, to usoplené, lehkovážné štěstí, evidentně vyčerpáno nesmírným úsilím při volbě otázek, otočilo se ke mě zadnicí a hlučně se nade mnou vyzvracelo (pokud jsem to tedy nebyl já).

V kterýs prokletý moment mé večerní bludné pouti vloudila se odporná zlodějská pracka špinavcova do harmonických sfér obklopujících mého miláčka a zcizila jej, nedbaje hněvu bohů, který nutně musí padnout na hlavu těch, kdož ve svém nízkém zákeřném kreténismu ničí jejich dílo. Nepopírám, že můj stav v té chvíli musel jistě lákat kdejakého zbabělého pitomce, neschopného jakékoli produktivní, natožpak mozkové činnosti zkusiti své štěstí sprostou krádeží, neboť bez mučení přiznávám, že byl jsem poněkud ovíněn. Ale kdo, ptám se, z okolních nebyl? Proč plytká volby zasrancova padla na můj osobní majetek? Což si nemohl vybrat nějakého namydleného hejla, pro kterého jest tisícovka jen plivnutím do oceánu? Což můj ponurý a otrhaný zjev láká k návštěvě mých kapes a nezavdává spíše příčinu k obavám z nějaké neznámé choroby?

Probudil jsem se druhý den v bytě u své shovívavé tety. Poněkud zabahněn, s prázdnou peněženkou, s několikanásobným průstřelem lebky, v kapse s volnou vstupenkou do travesti-kabaretu a pochopitelně bez telefonu. Pátrání běžnými metodami - bez úspěchu, jednoduší magické rituály - bez viditelných výsledků. Dal jsem si vyprošťováka a přemýšlel o podstatě bezmezné lidské krutosti a bestiality, která tak výrazně vzmáhala se v mém nitru...

Jako člověk učící se ze svých chyb, beru si z této lekce ponaučení.
Za prvé - jdu si koupit ten nejlevnější kradený telefon, co vůbec seženu. Nechť za něj nějaký případný další pojebaný xindl nedostane ani suché z nosu.

Za druhé - vytvářím stálý telefoní seznam mých kontaktů kdesi v srdci internetu - kdykoli dostupný přes veškerou snahu takových slizkých, ubohých kokotů a koňomrdů.

Za třetí - jdu zjišťovat vše potřebné o výrobě na dálku odpalovatelných výbušnin. Do dalšího dražšího telefonu hodlám zabudovat aspoň půlkila semtexu, aby zas jednou bylo učiněno spravedlnosti zadost a nějaký vypatlaný zlodějský mamrd přišel o své dozadujdoucí nenechavé panožky. Sekání rukou zlodějům je ostatně jediný prvek islámského práva, který je mi nějak sympatický.