Tak jsem to zas zlamil

Stavil jsem se včera ve své oblíbené bance, abych ji přesvědčil, že jsem stále studentem a je třeba mne odrbávat trochu jiným způsobem, než běžnou kořist, kurňa to je čárek v jedné blbé větě, a jen tak mimochodem, jako nenucený konverzační obrat, poptal jsem se slečny za přepážkou, kdy že mám datum splatnosti kontokorentu.
Řekla, že předvčerejškem. Ale, že je to v pohodě. Stačí, když těch patnáct tisíc seženu do konce měsíce. Psalo se středa 23.11.2005. Můj dosud tak rozmařilý a duhový svět zčernal a zhoustl jako vazelína. Trochu se mi rovněž opotila řiť. Vždy jsem se bohapustě vysmíval nešťastníkům ve filmech, kteří majíc na nějaký směšný úkol 48 - X hodin zmateně pobíhali a klnuli nebesům, a teď náhle cítil jsem se s nimi na jednom Titaniku.
Ne, že by pro mne byla otázka splatnosti tématem neznámým. Všichni mí milí věřitelé, nevím teď přesně o koho všeho jde, mi jistě dají za pravdu. Jen jsem důmyslně naplánoval operaci Velkého Shromáždění Prachů na 15. prosinec a tak jsem byl zaskočen jak Němec v Normandii.





Ještě, že mám spoustu milých přátel, které dotazem zda by nemohli postrádat 15 000, - nezaskočím, a kteří se konstruktivně zeptají: kdy? Tímto jim předem děkuji.

Jo a aby to nevypadalo, že tady pořád jenom brečím po penězích - taky je dnes pěkně vidět Mars. Nebo co je to za sajrajt.