Biorytmy

Po dlouhé době jsem použil aplikaci Biorytmy z oblíbeného souboru život žen na mém milovaném telefonu (Samsung E530) - předtím jsem ho jen za drobné intimní úsluhy půjčoval kamarádkám. Já snad na ty hovadiny začnu věřit! (doufám, že mě dívčí mobilní telefon //viz:http://www.mobilmania.cz/Mobilnitelefony/Ar.asp?ARI=110589&CHID=3&EXPS=&EXPA=// nepřetváří k obrazu svému - nicméně koukal jsem se ve vaně a nezmenšuje se - spíš naopak)

Asi tak v půlce dnešního dne jsem po strašné hromadě drobných sraček, jež se mi sesypaly na hlavu, zkontroloval svuj biorytmus a zjistil, že můj intelekt je na nule - nedalo se nevšimnout, fyzická kondice na 7%, což odpovídá výkonu poněkud utahaného džungarského křečka, jen pocitová složka létala kdesi v závratných vzdušných křivkách.

Musel jsem sebekriticky připustit, že ten stroječek není tak blbý, jak vypadá.

Nakonec jsem to vyřešil tím, že jsem zašel na pivo s ex-kolegy ze Slezské Univerzity a decentně se vykropil. Získal jsem tím natolik na jistotě, že jsem se i přes svou prachmizernou kondici dovlekl na poslední vlak z hlaváku na Lysou a neohroženě se rozpovídal s pohlednou slečnou, která mě připustila na protější sedadlo.

Slovo dalo slovo, probrali jsme vzdělání, Francii i literaturu (hrdě jsem třímal nově zakoupený titul s výmluvným názvem Sračka), trošku jsem si zajiskřil a nakonec strejdovsky popřál dobrou noc.

Než mi došlo, že bych si mohl kurva říci o číslo, byl jsem na půl cesty z nádraží. Po krátké úvaze, vyřítil jsem se patnáctistupňovým (ach jak blaze by to znělo u piva!) mrazem zpět a mohl už jen sklesle zamávat ujíždějícímu motoráčku... no nésu já kokot?

Zamačkávám nicméně uroněnou kroupu a zuřivě cvakám své údaje do mašinky. Bude hůř.

Okolo se všichni nesměle pouští do života
Já ale sedím u kavárenského stolečku
Spousta lidí už má nějakou zodpovědnost
Já mám pivo
Leckdo pracuje
Já ne. Mě to nebaví
Stejně všichni žijí z ruky do úst
Že bych se na to nevysral.