Autorské čtení

S jistým nutným odstupem času se duchu vracím k onomu dni 6.1.2006 (to datum zůstane navždy vyryto v mém srdci), kdy jsem poprvé vstoupil do plodného bohatého světa celebrit. Stalo se totiž, že virtuální umělecké sdružení Achtalůza (a víc virtuální, než sdružení, natožpak umělecké) vyhnojilo se z dlouho trvající stagnace a odhodlalo se vykřičeti světu do tváře své názory. Přiznám se bez falešné skromnosti, že jsem to byl především Já! kdo se o to zapříčinil, nicméně důrazně prohlašuji, že za další vývoj situace nenesu žádnou odpovědnost.

Nicméně zpět k věci. Stalo se tedy, že se v hospodě U Kalendů kolem sedmé hodiny sešli autoři se svými čtenáři. Jelikož obě skupiny tvořili prakticky tytéž kreatury, vyvinulo se z toho obvyklé předčítání autorů autorům a vzájemné zasloužené poplácávání po ramennou, což je záslužné, neboť autorům to pomůže a prázdné množině čtenářů neublíží.

Inu samotná produkce se vyloženě vydařila. Zaznělo mnoho skvostných veršů, padlo nejedno moudré slovo, v autorském zasvěceném podání obzvláště působivé. Navzájem jsme si věnovali některá díla (ach ta rozkoš dávání autogramů!) a vypili něco rumů i pár piv.

Kupodivu nás vyhodili až s ostatními hosty na zavíračku (i když jsem nezkoumal, jestli pro jistotu tu zavíračku neposunuli...), takže předpokládám, že jsme se chovali poměrně lidsky (až na Vojtěcha, že). Co se však dělo dále, nad tím mi zůstává rozum stát. Nejenže většina zúčastněných střelhbitě a okamžitě kamsi zmizela, ale zbylá diverzantská skupina nadto kryla jejich ústup tím, že mě opila, jako ten dobytek.

Chovám v paměti podivnou vzpomínku na dlouhý pochod zasněženými pláněmi, do kopců a lesů. Šplh přes hřbitovní zídku, pietní opírání se o stromek mezi náhrobky i dramatický přesun zpět na cestu... Nu nebudu to dále rozváděti. Koneckonců, co kdyby to četly děti.

Každopádně budu-li zase někdy požádán (ne že bych tentokrát byl), abych se něčeho podobného zúčastnil...


A na závěr pěknou básničku, která sice na srazu nezazněla, neboť jsem si nebyl schopen ji vybavit a choval jsem silné přesvědčení, že kromě mě ji nikdo nezná, než která celý článeček vkusně podbarvuje a doprovází:


Tak jako
Tak jako slunce prosvítí i nejhustější mlhu
Tak já si dojdu pro pití - výborně jde mi k duhu

Tak jako měsíc vládne tmám, když podzimno je, tklivo
Tak já si znovu objednám, neboť mi vládne pivo

Tak jako láska krásných žen, co peklo na ráj změní
Tak já se válím obnažen, opilý na dláždění.